Oděvy

V této sekci se budem zabývat oděním všech vrstev obyvatelstva které se nám podaří úspěšně zrealizovat. Zvolené názvosloví je pouze orientační i když s jistou snahou k návaznosti na nám dochované pojmy. Bohužel písemné zprávy nám příliš přesné popisy neposkytují a leckdy se prameny výrazně liší. Máme důvod se tedy domnívat, že různé části oděvů se v jednotlivých koutech dané země nazývaly odlišně v závislosti na místním nářečí či obchodním styku s jinou zemí stejně, jako je tomu dnes.

Bruchy

Základní spodní prádlo, ke kterému se uvazovali nohavice. Pravděpodobně bylo nošeno jak muži tak i ženami za chladného dne. Velmi volné a velmi pohodlné pro nošení. Takřka výhradně jde o bílý kus oděvu, na rozdíl od spodních tunik, které mohou být i barvené. Dle praktických zkušeností nedoporučujeme nic jeného než len. Tento kus oděvu je totožný pro všechny sociální vrstvy. Od žebráka po krále není možné najít rozdíl. Jejich přesný střih bohužel neznáme, ale existuje pár velmi pravděpodobných variant. První je asi nejznámější a je to s trochou představivosti sešité H odpovídající velikosti. Druhá námi preferovaná varianta se zdá ovšem daleko pravděpodobnější. Jedná se vlastně o jediný tunel látky doplněný dvěma klíny v pase a tunelem pro tkanici. Výsledek se nejvíce podobá obrazové předloze a to i v takové detailu, jakým je poněkud záhadné sešikmení konce nohavic. A jak jsme odzkoušeli jdou takové bruchy zhotovit prakticky i beze švu, pouhým omotáním kolem těla a tkanice v pase. Nabízí se tedy možnost velmi raného základu takového oděvu. V takovém případě je na snadě i vysvětlení proč po celý středověk neznáme v Evropě kalhoty. Při takové konstrukci sedu by totiž nebyli možné. Je to vše pouze naše teorie, ovšem zapadající do souvislostí. Asi od poloviny stehna je v nohavici bruch rozparek. Který rovněž může být jen pokračováním původní „bezešvé“ varinanty. Přeložením jinak velmi volných cípů přes sebe lze zasunout bruchy i do velmi těsných nohavic. U pasu visí na tkanici navlečené šňůrky sloužící k uvázání nohavic. Ovšem lze díky nim volně visící cípy dluhých bruch v horkém dni při práci uvázat díky nim výše a nohavice tak zkrátit. Jejich pravou podobu patrně s určitostí nebudeme vědět nikdy.

Nohavice

Požadavek módy na těsnou linii nohou středověk vyřešil obráceně než dnes známe my a nohavice není pevnou součástí bruch. Naopak se k nim dodatečně přivazuje na tkanice ve předu a zakrývá nohu maximálně k rozkroku. Tvoří samostatný pár punčoch kryjící také převážně celé chodidlo. Není to však pevným pravidlem a v ikonografii můžeme nalézt i mnoho variant s volnými prsty i patou. Vždy však je nohavice upevněna pod chodidlem alespoň tenkým páskem. Ani ony se nevyhnuly movitosti majitelů a nustálé touze člověka být viděn. Krom prostých lněných nohavic se k jejich výrobě používaly všechny dostupné tkaniny i techniky zdobení. Tak máme možnost obdivovat nález hedvábných a nákladně vytkávaných pozůstatků, které se nám naštěstí také dochovaly. Neustálá snaha o co nejtěsnější kopírování tvarů nohou, vedla ke stříhání nohavic šikmo přes osnovu látky. Tento způsob zajišťoval alespoň částečnou elasticitu jinak pevného materiálu.

Tunika, Kytlice, Suknie

Spodní, či lépe první oděv. Jedná se o tuniku přímo na těle. Mohla být jak režná či bělená, nošená jako spodní prádlo, tak i barvená a honosně vyšívaná. Nošená, jako reprezentativní kus oděvu v teplých dnech. Zhotovena z nejprostějšího konopného materiálu i z drahé hedvábné látky z dovozu. Její střih obvykle nebyl složitý. Vše záviselo pouze na movitosti majitele a účelu, ke kterému byla používaná. Rozdíl mezi mužem z královského dvora a pánem nad venkovskou usedlostí nemusel být nutně o jen penězích, ale i o možnosti tak drahý kus oblečení ve svém životě vůbec adekvátně využít. Mužská bývala z pravidla délky po kolena.
zpět

©Via Boemia 2007,pajiczek