Nástroje

Nůž

Snad nejběžnější nástroj, který ani za staletí již nelze výrazně zlepšit, či změnit jeho tvar. Typický nůž pro 14. století je stále kovaná čepel vytahovaná do řapu, který je zaražen do dřevěné, nebo kostěné střenky a fixován smolou. I když už se začínají objevovat dokonalejší zafixování střenky a to přinýtováním na plochý řap čepele. Stále se však jedná o počínající typ, který se masově rozšíří v Čechách až v druhé polovině 14. věku. Každý nůž samozřejmě byl čistě odrazem movitosti majitele a jeho vkusu i účelu pro nějž byl vytvořen. Zobrazený typ můžeme najít na dobových vyobrazeních v rukách řemeslníků ořezávající prut, i na tabuli určené pro významné hosty z vyšších společenských vrstev. Jeho nálezy se dají vystopovat na tvrzích, hradech, ale i ve vesnických žumpách a řekách. Jednalo se tedy pravděpodobně o universální nůž „pro všechno“ . Pouzdro takového nože bylo pravděpodobně vždy kožené. I když máme málo nálezů takových artefaktů, abychom mohli takto „odvážně“ soudit. Z praktického hlediska je asi nejvhodnější. Uchycení pochvy k opasku neznáme s jistotou. Na dochovaném kusu pouzdra z Anglie jsou vzadu pod střenkou čtyři vyseknuté dírky, které mohly sloužit k protažení řemínku a jednoduchému přivázání k opasku. Takové uchycení je až překvapivě pevné, zároveň umožňuje noži u pasu pohyb, a tak nepřekáží ani při velmi pohybově náročné činnosti.

Servírovací nůž

Přízvisko servírovací je čirou spekulací. Není totiž jisté, k čemu přesně se takový nůž používal. Je znám takřka výhradně z vyobrazení hodovních tabulí . Jeho lopatkovitý tvar a ostré hroty, které máme možnost vyzkoušet, jsou však velmi v hodné k servírování tehdejších pokrmů, jako paštik, pečení i ryb. Pouzdro je čistě spekulací. Nemáme důkaz, že takový nůž vůbec pouzdro používal. Pokud byl součástí servírovacího náčiní jednotlivých domů, pak pravděpodobně ani ne. Ale my jsme pro potřeby jeho bezpečné přepravy pouzdro vytvořili stejnou technologií a z materiálu, jako ostatní. Uchycení k opasku toto pouzdro nemá.

Ocilka

Kovaný kousek velmi tvrdého železa. Jednoduchým křesáním o pazourek odletují jiskry, které pak stačí jen zachytit do suchého troudu což je zuhelnatělý organický materiál. Jediná jiskřička dokáže troud rozžhavit na teplotu od které se vznítí i dřevo. Zkušené ruce dokáží tímto primitivním nástrojem zažehnout plamen během několika vteřin.

zpět

©Via Boemia 2007,pajiczek