Horní regál a mincovní regál
Horní regál
      První písemný doklad o dolování na Opavsku pochází až z roku 1271, kdy Přemysl Otakar II. věnoval opavským měšťanům pozemky u dolů na stříbro u Horního Benešova a zároveň jim povolil volně obchodovat s olovem. Další písemná zpráva pochází z roku 1288, kdy Beneš z Branice dává darem klášteru Hradisko u Olomouce všechny užitky, které vyplývají z hornobenešovských dolů. Od tohoto roku začíná pracovat v Opavě královská mincovna, která byla v provozu do roku 1300. V té době bylo olovo v rudě pouze vedlejším produktem, takže i v dalších listinách jsou uváděny jako předmět těžby stříbronosné rudy. Je to v listině krále Václava II. z roku 1298 i v novém potvrzení práv dolování v Horním Benešově opavským vévodou Mikulášem I. Opavským v roce 1306.V dalších letech je jen málo zpráv o zdejším dolování a pouze v roce 1365 jsou zmínky v Jihlavském horním kodexu o dobrozdání v horních věcech opavským měšťanům.

      Další zprávy o hornobenešovských dolech pocházejí až z druhé poloviny 15.století.Za válečného tažení krále Matyáše Korvína v roce 1474 byly doly na Opavsku zničeny. Teprve roku 1506 obnovila krnovská kněžna Barbora městu původní privilegia. O dolování stříbra vypovídá zpráva z roku 1523: “Při tom městečku jsou hory stříbrné, které byly dělány za paměti lidské, i stříbro se dělalo a bylo 14 pecí, při kterých leží velké hromady strusky, v kterých je stříbro a kdo by na to náklad dal, znamenitý užitek by mohl míti.”
Mincovní regál
      Ražba mince patřila k výsadám z nejvyšších, jež dokladovala suverenitu a nadřazenost panovníka nad ostatními.V Opavě byla ve třináctém století mincovna, ve které se razily brakteáty* a i při vytvoření vévodství Opavského se zde dál razily mince. V roce 1300 král Václav II. soustředil mincovní regál do Hor Kutných a na krátký čas zrušil všechny ostatní mincovny.**

      Již roku 1331 vévodské město Zlaté Hory získalo od vévody Opavského právo razit mince. Mikuláš II. vévoda Opavský a od roku 1337 i vévoda Ratibořský, získal s novou zemí i zdejší mincovnu a razil zde tzv. Ratibořské haléře. V 15.století je znám úřad mincmistra vévody Přemysla I. Opavského.

      Dne 4.10.1433 byla vydána listina bratry Václavem II.,Vilémem a Arnoštem,vévody Opavskými na jejímž základě obdržela tři vévodská města - Opava, Hlubčice a Zlaté Hory - právo mincovní na ražbu tzv. nové opavské mince - Opavského haléře - za roční poplatek 100 hřiven stříbra do vévodské pokladny.

      Ale došlo ke sporu těchto tří mincoven a tak bylo nařízením z roku 1434 a určeno takto:Zlaté Hory a Hlubčice společně poplatku a jen v Opavě se bude razit mince po léta 1434 - 1437. Roku 1438 budou minci razit společně jen města Zlaté Hory a Hlubčice a jen po tento jeden rok.

      Bylo právoplatně dáno vévodou , že ten, kdo razí mince, platí poplatek. Kdyby se některý rok nerazilo, platí Opava poplatku a zbylá dvě města poplatku.Opavský haléř má na líci českého lva a na rubu znak města Opavy.

      * Ve druhém desetiletí 13. století dochází měnovou reformou Přemysla Otakara I. k nápravě české mince zaražením tzv. brakteátů podle míšeňských vzorů. Název brakteát vznikl v 19. století a vcelku charakterizuje podobu posledních českých denárů, neboť toto označení je odvozeno od latinského bractea - výrazu pro tenký plech. Brakteáty razili v Čechách králové Přemysl I., Václav I., Přemysl II. a Václav II. ve dvou velikostech: velké o průměru až 42 mm a váze kol 1 g. a střední o průměru 27 - 32 mm a hmotnosti nezměněné (malé brakteáty se razily na Moravě). Ke změnám ve vývoji mincovnictví dochází v té době i na Moravě. Moravské brakteáty byly malé (cca 16 mm) a jejich obrazovou náplň tvořily především figurální, zvířecí, ale i architektonické motivy.

      ** O mincovní reformě se v Čechách uvažovalo již před rokem 1300. Zásadním podnětem k její realizaci se však stalo až objevení stříbronosných rud uprostřed na východ od Prahy, mezi Kolínem a Čáslaví, kde později vyrostlo druhé nejbohatší město království - Kutná Hora.Skutečně sem byla s rokem 1300 soustředěna veškerá mincovní produkce českého království z nejméně sedmnácti k té době činných mincoven.

      Pražský groš o dvanácti denárech (parvech) byl de facto raženým ekvivalentem solidu a dvacet grošů vyšlo početně naroveň talentu (libře). Bylo tedy i po roce 1300 raženo z jedné libry 240 denárů; jen se poněkud změnily hmotnostní relace. Základní hmotnostní jednotkou zůstala hřivna, zvaná nyní pražskou, jejíž váha byla (novodobě) stanovena na 253,26 g, jakosti 15lotové (0,938). Z takto sazené hřivny se razilo cca 66 grošů způsobem takovým že z předepsané váhy mincovní slitiny měl být vyražen přesně stanovený počet mincí bez ohledu na individuální hmotnost jednotlivých kusů, vychází tedy teoretická hmotnost každého groše 3,837 g.

Tvůrci české měnové reformy si vzali za vzor francouzské - tourské groše ražené od roku 1266 francouzským králem Ludvíkem IX. (1226 - 1270). Jejich reforma se však mohla s úspěchem opřít o ohromné bohatství kutnohorských stříbrných dolů a tak zajistit pražskému groši, masovou ražbou, žádanou prosperitu.

Literatura :
Vévoda Přemek Opavský - Ve službách posledních Lucemburků- M.Čapský,2005
Hrady Českého Slezska,P.Kouřil,M.Wihoda,D.Prix,2000
Kapras j..Opavské právní dějiny doby knížecí, Věstník Matice Opavské, Opava 1918
Paginae historiae,Dynastické počátky Opavských Přemyslovců a jejich vazby na politiku českých králů,Mgr.J.Konvičná,1996
Paginae historiae,Opavsko a opavští Přemyslovci za vlády posledních Lucemburků,Mgr.J.Konvičná1997
Metrologická příručka,G.Hoffmann,1984


Zpět

©Via Boemia 2007,pajiczek